Jak rozvíjet emoční inteligenci u dětí?

Tématikou rozvoje emoční inteligence, nejen u dětí, se moderní rodiče zabývají čím dál tím častěji. Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo šťastné, vzdělané a připravené na dospělý život. Jak dítě nejlépe vybavit emočně i co se týče sociálních dovedností do budoucnosti? A kdy je brzy či naopak pozdě pracovat na rozvoji emoční inteligence dítěte?

V dnešním článku nám na mnohé otázky, které zajímají jistě i rodiče studentů a studentek Novakid, odpovídá klinická psycholožka Gülizar Şehitoğluová. 

Co je to emoční inteligence?

Emoční inteligence je schopnost člověka (rozhodně měkká dovednost) správně zvládat pocity a zároveň respektovat pocity ostatních. Nedá se říci, kdy by se ji měly děti učit, ideálně od samotného začátku – od narození. Jedná se o soubor dovedností, které by se děti měly učit v každém věku. 

Je to tedy spíše dovednost, která by se měla učit?

Ano, dá se to tak říci. Představte si dítě, které potřebuje něčí péči, aby přežilo. Ale dítě se narodí, hodně toho potřebuje, ale dokáže si o to říci jen pláčem. Když je rodič vnímavý, dokáže dítě naučit také emocím. Uvedu příklad. Miminko má hlad a my říkáme: „Ano, teď máš hlad, a proto pláčeš.“ Stačí používat citlivý jazyk k jeho potřebám a emocím. Tím to vše začíná.

Takže první myšlenkou je pojmenování emoce?

Ano, můžeme to říci, ale také se to mění, pokud jde o kojence, batole nebo předškoláka. Když dítě začne mluvit a komunikovat v rámci sociálního prostředí, pak vše začne postupně růst a s tím také jeho emoce a impulsy. Namísto pouhého pojmenování pocitů dítěte se pokoušejte o společné prožitky, kdy můžete být jako rodič pro své dítě vzorem. Jak rodič reaguje na své okolí a jak řeší problémy v každodenním životě? To je důležité, protože děti se učí od nás a našeho chování.

TIP: „Skvělý nápad je označení a pojmenování emocí. K tomu vám může pomoci tak zvaný emocionální slovník. Mohou to být samolepky, ručně vyrobený slovník nebo něco jiného. Tímto způsobem rozšiřujeme způsob, jakým mluvíme o našich pocitech. Může to být pěkný nástroj pro učení emocionální inteligence.“

Rodiče mají tendence shazovat pocity svých dětí a nepřikládat jim hodnotu. Například: „Nebreč, vždyť to nic není!“ Dítě si tak může myslet, že existují nějaké „nesprávné emoce“, které by se neměly vyjadřovat. Jaký je správný způsob, jak s dítětem mluvit o negativních emocích? Jak jim pomoci tyto emoce pochopit a vypořádat se s nimi?

To je velmi dobrá otázka. Obecně lidé nerozumí tomu, že emoce nemohou být špatné, ale chování ano. Proto musíme rozlišovat dvě věci: emoce a chování. Podle mého pozorování coby psycholožky rodiče nerozlišují mezi emocemi a chováním. Částečně proto, že rodiče sami nejsou schopni zvládat své pocity, protože je nikdo neučil, jak nakládat s těmi obtížnými. Pokud emoce neztělesníte, nemůžete své děti naučit, jak s nimi zacházet. Člověk musí mít pro sebe dost prostoru, aby si uvědomil, jak reaguje, když je naštvaný, co říkají jeho ústa a řeč těla. Emoce souvisejí i s akcemi, které musíme provést, nebo zastavit. Jde o ztělesnění a všímavost.

Kterých pět fází výuky emoční inteligence by mělo být provedeno na straně rodičů, aby se s nimi dítě naučilo zacházet?

1. Sebeuvědomění – lidé si uvědomují, co v konkrétním okamžiku cítí a jak ovlivňují ostatní.
2. Samoregulace – lidé mohou ovládat, jak reagují na emoce a zvažují možné důsledky, když jednají na základě impulsů.
3. Motivace – lidé mohou dosáhnout cílů navzdory negativní pocitům, které mohou mít. Ne vždy je snadné vypořádat se s těžkými událostmi či každodenními problémy. Když jsme si vědomi špatné situace a dokážeme se s ní vyrovnat, je to pro děti velmi dobrý vzor.
4. Empatie – je důležité, když si rodiče dokážou s dětmi popovídat o problémech ve vztazích nebo ve škole, rozebrat jejich pocity a společně najít řešení.
5. Sociální dovednosti – pokud lidé umí zvládat vztahy, vědí, jaké chování má pozitivní odezvu od ostatních.

Někteří odborníci uvádějí, že dětské EQ (emoční kvocient) je spojený s větším úspěchem v dospělosti. Proč tomu tak je?

Je to proto, že když se cítíme bezpečně a víme, jak zůstat efektivní v každém okamžiku, nervový systém je klíčem k úspěchu. Mnoho výzkumníků zjistilo, že vyšší EQ je spojeno s vyšším IQ. Děti s vyšší úrovní emoční inteligence mívají i lepší známky. Mívají lepší sociální kontakty, vědí, jak vyjádřit své potřeby, požádat o pomoc a vyjádřit emoce. Je pravděpodobné, že vyřeší konflikty lépe než ostatní s nižším kvocientem emoční inteligence.

Jde také o to, abychom se dokázali lépe soustředit, protože jsme schopni jednat podle toho, co cítíme. Podáváme pak lepší výkon proto, že jsme lépe emocionálně připraveni.

Ano, je to tak. Také jsem se chtěla podělit o výsledky výzkumu publikovaných v American Journal of Public Health. Zjistilo se, že sociální a emocionální dovednosti dítěte v mateřské školce mohou předpovídat celoživotní úspěch. Pokud bylo schopno sdílet, spolupracovat a dodržovat pokyny ve věku 5 let, existovala větší pravděpodobnost, že získá vysokoškolský titul a začne pracovat na plný úvazek ve věku 25 let. Tento dobrý výsledek názorně vysvětluje, co je emoční inteligence a jaká je její role.

Mohla byste doporučit nějaké aktivity, které by rodičům pomohly uvést znalosti o EI do praxe?

1. Buďte si vědomi emocí dítěte i svých vlastních. Pochopte, že jsou vzájemnou a cennou součástí života: pozorujte, naslouchejte, učte se.
2. Spojte se se svým dítětem. Využijte emocionálních okamžiku ke spojení, věnujte pocitům dítěte pozornost, snažte se je nezavrhovat či se jim vyhýbat.
3. Naslouchejte svému dítěti. Když se s dětmi trápíme, máme tendenci navrhovat řešení příliš rychle. Lepší je společně se uklidnit, promluvit si a vyhovět potřebám dítěte.
4. Pojmenujte emoce dítěte a své vlastní. Praktikujte to denně, zkuste použít zmíněný emocionální slovník.
5. Společně prozkoumejte řešení problémů, mluvte o nich. Rozlišujte mezi tím, co dělají a co cítí. Stanovte jasné hranice chování.

Zaujalo vás téma dnešního článku? Zabýváte se emoční inteligencí u vás doma? 

Zanechejte svůj komentář níže a nezapomeňte Novakid následovat na sociálních sítích.